Poslední dobou dost přemýšlím o psaní fanfikcí na Avengers, konkrétněji slash na Tonyho Starka a Steva Rogerse. Hlavně kvůli tomu, že fanfikcí na tento slash moc není. Toto je první počin na tento slash. Je to slabší dílko. Na děj jsem se moc nezaměřila, spíše na pocity. Tak to dopadá, když vás ovládá pochmurné počasí.
,,Steve." zastaví Tony Stark svého kamaráda.
,,Ano?"
,,Prosím, dej na sebe pozor, dobře?" ptá se Tony starostlivě.
,,Samozřejmě, Starku, jako vždy. Mrkne na něj s úsměvem a otočí se vstříc bitvě, která je čeká.
,,Počkej," zastaví ho podruhé. Těch pár metrů mezi nimi zdolá jen třemi kroky, chytí Steva za zátylek svými prsty pokrytými brněním a přitiskne své rty na jeho. Jen jemně, víc nepotřebuje, chce jen, aby Steve věděl co cítí.
,,Hodně štěstí, Steve," zašeptá mu u ucha, jen co se odtáhne. ,,Vrať se mi zpátky, prosím."
Steve jen přikývne a na zlomek vteřiny přitiskne své rty na Tonyho čelo. ,,Uvidíme se za 12 hodin. Hodně štěstí," řekne prostě. Sundá si ze zad štít a přehodí si ho do pravé ruky, Tony si nasadí přilbu a každý se vydá opačným směrem plnit své úkoly.
---
Kolem osmé večer se měli všichni setkat na ústředí S.H.I.E.L.D.u. Jen dva z nich ještě nedorazili, ale jsou trpěliví. Stát se mohlo cokoliv.
Dvě hodiny po určeném času se konečně jeden z nich objeví. Blonďatého Asgarďana přivítají s nadšením, protože jsou rádi, že je naživu. Thor se naopak tváří zdrceně.
,,Omlouvám se," řekne. ,,Omlouvám se," řekne podruhé. A potřetí a počtvrté a popáté. Z oka mu po líci steče slza. Všichni jsou zmatení. Bruce, Natasha, Clint, Phil Coulson, Maria Hillová, Nick Fury. Ze všeho nejvíce je zmatený Steve Rogers.
,,Nedostal se z toho, nedokázal jsem mu pomoci." Praští pěstí do zdi, aby dal průchod svému vzteku. Ve zdi se nyní zeje díra. Steve se prudce postaví, až židle, na které seděl, spadne a zarachotí. Nikdo to ale neslyší, nikdo mu nevěnuje svou pozornost. Jak by taky, když nikdo ani v nejmenším netuší, jak se může cítit. Steve zatne zuby a s největším klidem, jaký v sobě najde, odejde z místnosti. Vydá se k tělocvičně, o které ví, že tam nejlépe dokáže ventilovat své pocity.
Do pytle praští jednou, podruhé a potřetí a počtvrté... jedna slza si našla cestu z oka a stéká mu po líci, následuje ji druhá a třetí. Ještě dvakrát praští do pytle a pak se v slzách složí na zem. Srdce mu zběsile tluče, až příliš rychle. Ruce se mu třesou tak, že ani nedokáže udržet hlavu v dlaních.
Má pocit, ze sedí skrčený na chladné podlaze celé hodiny. V jeho hlavě následuje jedna vzpomínka za druhou. Od prvního setkání, přes společné vtípky, společné bitvy až po první a zároveň také poslední polibek, který se mezi nimi odehrál.
Nejdříve Peggy, teď Tony. ,,Jsem prokletý," říká si. ,,Musím být. Není mi přáno někoho milovat. A tak tu chybu znova neudělám."
Vzchopí se a zvedne se na rukou. Uklidní své třesoucí ruce, opláchne si obličej studenou vodou a vydá se vstříc realitě, které musí čelit. Realitě bez Tonyho, realitě bez lásky. Realitě, ve které musí pomstít smrt Tonyho Starka.
Žádné komentáře:
Okomentovat